Historie školy
Dům v Praze byl koupen v prosinci roku 1880 zakladatelkou Kongregace Dcer Božské Lásky Františkou Lechnerovou a hned zasvěcen Panně Marii, proto Mariánský ústav. Dne 14. 2. 1881 se sestry do tohoto domu nastěhovaly a začaly s adaptací domu. Dne 6. 7. 1881 bylo slavnostní vysvěcení domu i kaple Svatého Kříže.
V životopise Matky Františky z roku 1905 se o Mariánském ústavu v Praze říká: „Tisíce službu hledajících dívek tam našlo zaopatření, jakož i vyučování v nedělní škole, mnoho dětí výchovu a odrostlé dívky ve škole ručních prací praktické vzdělání, takže Matka Františka založením tohoto kláštera uvedla v život skutečně požehnané dílo.“
Roku 1905, poněvadž se činnost sester rozrostla a stále více službu hledajících dívek i chovanek se hlásilo, byl ve dvoře postaven nový třípatrový dům. V nové budově byla také zřízena trojtřídní obecná škola s právem veřejnosti.
Během I. světové války byla v Mariánském ústavu zřízena vojenská nemocnice se sedmdesáti lůžky pro raněné vojáky. Sestry pracovaly v této nemocnici.
Po válce byla vojenská nemocnice roku 1919 z Mariánského ústavu přeložena. V penzionátu, kam se hlásilo mnoho dívek, bylo zřízeno oddělení pro třicet dva studentek a úřednic. Byla znovu otevřena škola ručních prací. Značně se zvýšil počet dívek hledajících službu a stoupl zájem o vyučování hudbě.
V následujících letech až do II. světové války mohly sestry nerušeně a v klidu vykonávat svou činnost. Nezaměřovaly se přitom jen na hmotnou pomoc potřebným, ale snažily se v první řadě dát náboženskou a etickou výchovu všem těm, kterým sloužily.
Začátek školního roku 1942/43 přinesl velké změny. Všechny soukromé školy byly zrušeny. Rovněž služba sester pro službu hledající dívky zcela přestala. Do uvolněných místností se nastěhovala část obchodní školy a tyto místnosti využívala také ukrajinská univerzita.
V srpnu 1943 byla z rozhodnutí zdravotní komise Zdravotního úřadu hlavního města Prahy zřízena Dětská nemocnice. Dne 4. 2. 1944 se nastěhoval nemocniční personál a 7. 2. 1944 také prvních třicet osm dětí do tří let. Následující dny přišly další. Sestry byly zaměstnány přímo v nemocnici, ale pouze jako pomocný personál pro úklid, vaření a praní.
Po válce, na konci srpna 1945 se větší část nemocnice odstěhovala. V domě byl zřízen útulek pro ty, kteří přicházeli z venkova, aby si v městě vyřídili své záležitosti.
24. 9. 1950 bylo sestrám sděleno, že s okamžitou platností se dům ruší a že jej musí opustit. Většina sester byla odvezena do Jiřetína pod Jedlovou a odtud mladší sestry byly nasazeny do práce v továrně ve Varnsdorfu.
Od roku 1951 sídlila v domě Vojenská správa, později Vojenská katedra Českého vysokého učení technického (ČVUT), která se definitivně odstěhovala v listopadu 1990.
Budova byla sestrám vrácena v roce 1990 ve velmi špatném stavu. V tom roce byla zřízena Církevní střední zdravotnická škola blahoslavené Zdislavy (v současnosti nese název Církevní střední zdravotnická škola Jana Pavla II.).
Kongregace Dcer Božské Lásky se v roce 1992 rozhodla pro zřízení Střední rodinné školy blahoslavené Zdislavy (v současnosti nese název Střední odborná škola sociální svaté Zdislavy). Také byla postupně obnovena kaple, z které udělal komunistický režim skladiště. Slavnostně byla znovu vysvěcena 6. 5. 1994 a zasvěcena svaté Zdislavě.
Od roku 1996 přibyla Vyšší odborná škola zdravotnická Suverénního řádu maltézských rytířů, jejíž zřizovatelem je Suverénní řád maltézských rytířů.
Nyní probíhá restrukturalizace škol a postupné rozšíření kapacity sociálních oborů dle potřeb naší společnosti, pod záštitou svaté Zdislavy.
