Historie Kongregace
Ctihodná služebnice Františka Lechnerová
zakladatelka Kongregace Dcer Božské Lásky
* 1. 1. 1833 Edling u Wasserburgu, Bavorsko
† 14. 4. 1894 Breitenfurt u Vídně
Dětství Františky Lehnerové
Františka vyrůstala mezi svými sourozenci jako čtvrtá dcera ze sedmi dětí. Její rodiče vlastnili a obhospodařovali statek. Otec František byl potravinářským obchodníkem, matka Marie pracovala v domácnosti. Otec nejen obhospodařoval statek a polnosti, ale kupoval a prodával různé výrobky. V dceři Františce viděl svou budoucí nástupkyni. Malá Františka byla velice oblíbena mezi svými vrstevníky, již jako dítě jevila apoštolské sklony. Od útlého věku projevovala příkladnou zbožnost.
Ve dvanácti letech napsala tajně těmto sestrám a žádala o přijetí. Otec však dopis zadržel. Pro vytrvalé naléhání své dcery, dali ji rodiče o rok později do školy a na výchovu k Chudým školským sestrám de Notre Dame v Mnichově. Zde vystudovala a stala se učitelkou ručních prací.
Roku 1849 vstoupila do řeholní rodiny k Chudým školským sestrám de Notre Dame v Mnichově, kde studovala. Měla 16 let. Vyučila se knihvazačkou. Dodělala si pedagogické vzdělání Členkou řádu byla do roku 1861 do svých 28 let.
Od sester odešla, aby dále hledala své vlastní povolání. Vnímala, že Bůh ji volá k jinému poslání. Ještě než našla své pravé místo, působila jako učitelka ve vzdělávacích ústavech ve Švýcarsku a Rakousku.
1864 – 1865: působí jako soukromá učitelka v Mnichově ve škole pro hluchoněmé
1865 – 1867: spolupracuje s Johannem Fidelem de Pozzo a zakládají „Dobročinnou společnost Boží lásky“, Založili školy v Ilanz ve Švýcarsku a v Dornbirnu v Rakousku.
1867: Spolupráci s J. F. de Pozzo i činnost opouští, stále si není jistá, že naplňuje Boží vůli.
1868: sama zakládá soukromou školu a mateřskou školu v Ebersbergu v Německu.
Založení Kongregace Dcer Božské Lásky 1868
V čase průmyslové revoluce roku 1868 se setkávala Františka Lechnerová s novými otázkami té doby, pozorovala život velkoměst. Na svých cestách se setkala s něčím, co ji plně zaujalo: dívky které odcházely z venkova do města, aby tu hledaly práci, mnohdy zůstaly bez prostředků na ulici. V tom poznala Boží vůli, poskytnout především nezkušeným „vandrovním“ dívkám zaopatření a vyučování. Františka se duchovně připravuje - vykoná exercicie a 24. října 1868 přichází do Vídně.
Uvědomovala si tedy velké nebezpečí, jaké číhá na dívky nechávající se při hledání pracovního místa zaměstnat především jako služebné. Jakožto žena obdařená zvláštním darem nahlédnutí do podstaty tohoto palčivého problému se v jistém smyslu cítila být zavázána postavit se mu čelem. Rozhodla se proto organizovat Mariánské ústavy, v nichž by právě tyto dívky a mladé ženy nalezly patřičnou pomoc. Bylo jí jasné, že sama nic nezmůže, proto hledala možnost k realizaci tohoto díla „ve společenství stejně smýšlejících panen v pevném organizovaném svazku“.
Proč si Františka Lechnerová vybrala k založení Kongregace Vídeň v Rakousku a ne Německo, když byla Němka?
V Německu se již schylovalo k náboženské bouři – říšský kancléř Oto von Bismarck připravoval tzv. kulturní boj jehož cílem bylo podrobit církev státu. Mnoho řeholníků nalezlo azyl v Rakousku, kde vládl císař František Josef I. (Habsburkové), který jim poskytl bezpečné působení.
17. 11. 1868 podává Františka žádost na Ministerstvo kultury k založení „Dobročinné společnosti Dcer Božské Lásky“.
21. 11. 1868 obdrží ústní příslib, 27. 11. 1868 písemný doklad.
Františka poprosila zpovědníky v několika kostelích a klášterech, aby k ní posílali děvčata, která projevují náklonnost věnovat se službě potřebným. Tak získávala nové sestry.
15. 12. 1868 se přihlásila jako první Kateřina Bendová, rodačka z Bukové v Čechách – obdržela řeholní jméno sestra Lucie. 17. 12. 1868 začaly ve Vídni (později v okolních městech) sbírat dary na Františčino zamýšlené dílo. Druhou spolupracovnici potkala Františka při sbírce ve Stubbachu – Judita Köck – řeholním jménem sestra Josefa. Tímto způsobem sestry přibývaly.
Založení samostatného kláštera
Najatý byt, kde malé společenství bydlelo postupem času nestačil. Přestěhovaly se do většího bytu. Majitel celého domu uvažoval později o jeho prodeji a Františka Lechnerová se rozhodla jej koupit a přebudovat na klášter. Nějaké peníze měla, zbývající obnos, který si musela půjčit v bance splácelo společenství několik let. Jakmile byl dům trochu zařízen, začaly sestry přijímat dívky hledající ve velkoměstě službu. Záhy se ukázalo, že i tento dům bude pro velké množství zájemkyň malý. Začalo se s jeho zvětšováním. Kaple, která v domě vznikla byla posvěcena 4. listopadu 1870 vídeňským světícím biskupem Kutschkerem (rodák z Louček u Zátoru /u Krnova/). Počet sester činil 27.
Název Kongregace –Dcery Božské Lásky
Františka Lechnerová nacházela pramen svého života v bezmezné Boží lásce. Chtěla, aby se každá z jejich následovnic cítila jako „dcera“ této Božské Lásky.
Proto zvolila tento zcela konkrétní název. Ten je vyjádřen také v našich symbolech – emblému a prstenu, podle nichž sestry naší Kongregace poznáte.
Pro zaměření zvolila Řeholi svatého Augustina.
Další spiritualitu tvoří úcta k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu, k Panně Marii třikrát obdivuhodné (= ikona Panny Marie Sněžné) a k sv. Josefu.
Emblém
Emblém symbolizuje lásku Trojjediného
Boha = Otce, Syna a Ducha Svatého.
Skládá se ze tří paprsků, které poukazují na Boha Otce, kříže, jako znamení Syna a z holubice, jako znamení Ducha Svatého.
Tři do sebe uzavřené kruhy se jeví jako v pohybu a připomínají vztah lásky Trojjediného Boha, na které jsme účastny.
Úcta k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu
Svátek Nejsvětějšího Srdce Ježíšova učinila Matka Františka hlavním svátkem Kongregace.
Dříve nosily sestry medailon s Božským Srdcem Ježíšovým na jedné straně a Svatou rodinou na straně druhé.
Medailon byl změněn po II. vatikánském koncilu.
Fotografie 1 ZDE
Fotografie 2 ZDE
Církevně právní uznání Kongregace
Papežské schválení tzv. dekretum laudis pro Kongregaci dcer božské lásky bylo vydáno 26. července 1884. Konečné schválení papežem Lvem XIII. 18. srpna 1897.
Tedy po smrti zakladatelky Kongregace Dcer Božské Lásky Františky Lechnerové ( † 14. 4. 1894).
Dcery Božské Lásky se rozšířily do celého světa – jsme mezinárodní Kongregace
|
Rakousko 1868 |
Německo 1928 |
Rozšíření Kongregace do Čech
Opava 1870, Rybí trh 4
Brno 1870
Jiřetín pod Jedlovou 1874
Praha 1880
Ozdravovna pro služebné v Breitenfurtu u Vídně 1873
Zakladatelka myslela na služebné ženy i tehdy, když se dostaly do věku, kdy je jejich nadřízení propouštěli ze služby. Aby se tyto ženy měly kam uchýlit koupila 20. 7. 1873 bývalý mlýn s okolními pozemky v Breitenfurtu u Vídně. Mlýn byl přestavěn na ozdravovnu nejen pro vysloužené služebné, ale přicházely do něj i nemocné sestry Kongregace. Patronem se stal sv. Josef.
Dům Maria Hilf - Breitenfurt u Vídně
Františka Lechnerová zakoupila v roce 1878 v Breitenfurtu ještě usedlost, která sloužila jako zotavovna pro rekonvalescentky. Byl nazván Maria Hilf – Panna Maria pomocná.
Domek se stal úmrtním místem zakladatelky 14. 4. 1894.
Nemoc a smrt Františky Lechnerové
Časté cestování při zakládání nových domů, vizitačních cestách komunit a starosti s tím spojené zakladatelku fyzicky vyčerpávaly. Objevily se bolesti hlavy, žaludeční nevolnosti, poruchy trávení.
Po 50 letech věku začala mít problémy s viděním.
V říjnu 1892 podstoupila operaci šedého zákalu, musela začít nosit tmavé brýle.
Od zimy 1892 se zdravotní obtíže stupňovaly.
Na podzim 1893 zřetelně slábla. Lékaři jí doporučili zotavenou na venkově.
27. 3. 1894 odjela do Maria Hilf do Breitenfurtu.
14. 4. 1894 zde umírá.
Zásady Františky Lechnerové
|
» Žádná práce bez dobrého úmyslu. » Žádná radost bez vděčné myšlenky na Boha. » Žádná zábava bez připomenutí Boží všudypřítomnosti. » Žádné utrpení bez trpělivé oddanosti Bohu. » Žádná utrpěná urážka bez odpouštějící shovívavosti. » Žádné vlastní pochybení bez lítosti. » Žádné cizí pochybení bez ohleduplného posouzení. » Žádný dobrý skutek bez pokory. » Žádný potřebný člověk bez almužny. » Žádný trpící člověk bez útěchy. » Žádný večer bez zpytování sebe. » Žádné ráno bez vroucí modlitby. |
Proces blahořečení Františky Lechnerové
Proces blahořečení byl zahájen 20. 11. 2005 v mateřském kostele Kongregace ve Vídni. Mši svatou celebroval vídeňský arcibiskup Christoph kardinál Schönborn. Od toho okamžiku můžeme zakladatelku nazývat „služebnicí Boží“.
21. 11. 2021 byl ukončen proces blahořečení Františky Lechnerové na úrovni vídeňské arcidiecéze. Proces byl dále odeslán k posouzení do Říma.
6. 4. 2022 se konal řádný kongres v Kongregaci pro svatořečení. Na základě studia dokumentů, hodnocení procesních úkonů provedených na diecézní úrovni získalo pozitivní výsledek.
7. dubna 2022 obdržely sestry Kongregace 20 svazků veřejného výtisku od Kongregace pro svatořečení.
Bylo požádáno o jmenování referenta, který by řídil vypracování Positivo (= dokument používaný při procesu, při kterém je osoba prohlášena za ctihodnou, což je druhý stupeň ze čtyř kroků na cestě ke svatořečení).
Modlitba za blahořečení Františky Lechnerové
Bože, náš Otče,
v rozjímání nad otevřeným srdcem Ježíšovým jsi dal své služebnici Matce Františce Lechnerové poznat, co bylo v jejím životě jedině nutné:
společenství s tebou, skrze tvého milovaného Syna, v lásce Ducha Svatého.
Tímto hlubokým prožíváním tvé nekonečné lásky jsi ji vedl k tomu, aby tvou lásku učinila viditelnou ve světě. K tvé slávě neúnavně sloužila spáse lidí, které jsi svěřil její péči. Důvěřujeme a doufáme, že jsi jí udělil patření na sebe, a prosíme tě: poskytni nám na její přímluvu pomoc v našich potřebách, abychom se radovali z toho, že vidíme její slávu také na zemi. O to prosíme skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje na věky věků. Amen.
Schválil ostravsko-opavský biskup
František Václav Lobkowicz, O.Praem
Č. 687/05 Sbi
